Tyršův tábor založen 1930
Tyršův tábor byl zbudován sokolskou župou Krále Jiřího pro účely prázdninového pobytu sokolské mládeže i dospělých. V době před 2. světovou válkou sestával ze čtyř dřevěných chat, ústřední chaty, dřevěné kuchyně, kryté jídelny a stanů. Po válce přešel majetek pod sjednocenou tělovýchovu ČSTV. V areálu byly dostavěny další chaty, sociální zařízení se sprchami, hospodářská budova s kuchyní, jídelnou a vinárnou a montovaný dům (tzv. okál) jako byt správce. Po znovuobnovení Sokola byl areál v roce 1991 převeden do majetku Sokola Jedovnice.
Text uvedený na http://www.sokolskepamatky.eu/noc-sokoloven/detail/jedovnice/
Podle brožurky z roku 1940 „10 let Tyršova tábora sokolské župy Krále Jiřího“
S návrhem na vybudování prázdninové osady u rybníka Olšovce přišel náčelník Antonín Formánek v roce 1929, v době hospodářské krize, kdy i mnoho sokolů ztratilo práci. Především dětem nezaměstnaných sokolů měl být bezplatně umožněn pobyt v letním táboře. V té době se blížilo 100. výročí narození zakladatele Sokola Miroslava Tyrše (1832-1884), a tak se měl stát Tyršův tábor „památníkem trvalé ceny, sloužícím v jeho duchu ideálům zdraví, síly a krásy v jeho pojetí dobra a bratrské lásky“. Takto shrnuje zakladatel Tyršova tábora Antonín Formánek v drobné brožurce vydané v roce 1940, z níž je možno vyčíst mnoho o historii Tyršova tábora před 2. světovou válkou i v prvních válečných letech, kdy tábor ještě fungoval.
V roce 1929 byl zřízen Prázdninový odbor župní, uspořádána peněžní sbírka na zahajovací práce a zajištěn pozemek na stráni nad jedovnickým rybníkem. Tehdy však proběhla jen skromná slavnost založení s „prvními kopy župních činovníků, zahajujících zemní práce“. Začátky ale nebyly snadné a vlivem „nedůvěry v novotu zde zaváděnou“ na dva roky práce ustrnuly. Konečně v roce 1931 půjčilo předsednictvo župy Prázdninovému odboru 20 tisíc korun. V roce 1932 tak mohlo začít budování tábora. Bylo to v době největší nezaměstnanosti a jak píše br. Formánek, na stavbě tábora našlo 15 nezaměstnaných dělníků, většinou sokolů, možnost poctivého výdělku na zemních pracích, stavbě ohrady a studny. V roce 1933 byly vystavěny první dvě dřevěné chaty a kuchyně, upraveny cesty kolem chat a založen sad, kde bylo vysazeno 1000 darovaných ozdobných keřů. Již v tomto roce se zde letního tábora zúčastnilo 50 dětí a 25 dospělých. V letech 1934-35 byla postavena třetí a čtvrtá chata, rozšířena kuchyně a vybudována krytá jídelna.
Na pobyt dětí nezaměstnaných sokolských rodičů přispívali dobrovolní dárci – členové župního Prázdninového odboru, např. článek v časopise Most uvádí, že v roce 1935 tak dárci umožnili pobyt 64 dětem.
Statistika z roku 1939 uvádí, že od 1. června do 29. srpna 1939 pobylo v Tyršově táboře celkem 402 osob – 172 dětí, 50 dorostenců a dorostenek a 180 dospělých (9 dětí do 5 let, 99 žáků a 64 žačky, 17 dorostenců, 33 dorostenky, 79 mužů, 101 žen). V roce 1939 díky darům členů župního Prázdninového odboru a podpoře Okresní péče o mládež byl pobyt na táboře zaplacen pro 43 dětí.
Děti trávily čas v táboře cvičením, hrami, výlety, koupáním a vodními sporty, poznáváním přírody a také se staraly o zdejší sad (výslovně jsou zmíněny růže). Sokolové měli také vlastní lodě, o slavnosti křtu jedné z nich v červenci 1939 vypráví vzpomínka v pamětní brožurce. Loď dostala jméno Sokolice a pokřtila ji náčelnice celé České obce sokolské sestra M. Provazníková* (jinde je ale uvedeno, že kmotrou byla sestra Máša Šoltová**, v brožuře je i její text o této slavnosti, tak nevím, zda došlo ke změně, nebo tam byly obě – nebo sestra Provazníková byla kmotrou jiné lodě).
